Alsasko II.

Po roce jsem navštívila malebné Alsasko v doprovodu úžasných hostitelů, kteří mi opět propůjčili pruhovanou červeno-bílou stoličku, abych mohla zas a zas vyjít s akvarelem do plenéru.

S přítelkyní Zuzkou jsme časně vstávaly před horkým počasím a společně jsme vycházely do kopců. Vzpomínám na její poetickou větu v čase loučení s krajinou: "Viděla jsem zde nekrásnější východ slunce."